Zajímavá šnečí pozorování

Co je nového v pražských ulitách? Podívejme se na letošní výsledky pohledem odborníků, kteří prohlíželi a určovali naše nálezy měkkýšů, nejčastěji suchozemských plžů čili „šneků“. Soutěž proběhla v chladném a vlhkém období, které je pro nálezy těchto živočichů ideální: celkem bylo v rámci City Nature Challenge vloženo 315 pozorování z území Prahy. Co mezi nimi zaujalo odborníky nejvíce?

Nejčastěji pozorovaným druhem s ulitou se stal hlemýžď zahradní (Helix pomatia, 91 záznamů), následován páskovkou keřovou (Cepaea hortensis, 32 záznamů) a páskovkou hajní (Cepaea nemoralis, 26 záznamů). Hlemýžď je jako druh nezaměnitelný, ale při určování páskovek a jiných druhů s podobnými ulitami byla determinačně nejúspěšnější ta pozorování, při nichž byla ulita nafocena z více stran = ukázala více determinačních znaků. Od různé barvy okraje vstupu do ulity (při druhovém zařazení páskovek), přes plochý tvar ulity (suchomilka obecná, Xerolenta obvia), až po uspořádání „odvrácené“ strany ulity a píštěle tj. otvoru v ose vinutí schránky. Např. hojná a nenápadná vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus) má píštěl úzkou nebo teplomilný prvek pražské fauny keřovka plavá (Fruticicola fruticum) má píštěl širokou. Pokud jsou výše zmíněné druhy vyfoceny pouze přes vrcholovou stranu ulity, mohou na svou determinaci v databázi čekat o něco déle.

vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus) © Jana Škodová

plzák obecný (Arion distinctus) se pozná podle oranžového slizu na chodidle. Pro determinaci je tedy zapotřebí ho otočit. © Dagmar Říhová

Mnoho záznamů patřilo pruhovaným jedincům nahých plzáků rodu Arion. V Česku žije množství menších druhů, jejichž dospělci jsou pruhovaní, ale pruhovaná jsou také mláďata plzáka španělského (Arion vulgaris), proto velkou část fotografií bez podrobnějších znaků bohužel nelze spolehlivě určit přesněji než prostým zařazením do rodu plzák (Arion).


Několika pozorovatelům se podařilo vyfotografovat plže, který dělá vše pro to, aby nikým viděn a nalezen nebyl. Však podle svého vysoce specifického chování dostal jak české, tak latinské rodové jméno. Už maličká mláďátka pokrývají své ulitky miniaturními hrudkami bláta a vlastního trusu, takže více než jako plži vypadají jako stříkance jemného bláta. Ani dospělí jedinci nemívají schránky čisté. Přesto hladovka chlumní (Merdigera obscura) při letošním ročníku City Nature Challenge pozornosti neunikla. Letošní účastníci měli výborný postřeh!

hladovka chlumní (Merdigera obscura) © lucie_zemanova


hlemýžď balkánský (Helix lucorum) © Vít Lukáš

Velká část zaznamenaných pražských plžů nepatří mezi původní české druhy. Synantropní (v lidské blízkosti žijící) druhy plzák španělský (Arion vulgaris) a páskovka hajní (Cepaea nemoralis) jsou však už natolik rozšířené, že si jen málokdo uvědomí, že v našich zahradách a parcích před několika desítkami let zcela chyběli (plzák španělský) nebo se teprve začínali pomalu šířit (páskovka hajní). Letošní ročník zachytil také plzáka obecného (Arion distinctus), hlemýždě balkánského (Helix lucorum) a tenkostěnku kýlnatou (Hygromia cinctella). Lidským souputníkem je i slimák největší (Limax maximus), který se ale v české krajině vyskytuje také přirozeně.


Zcela novodobým pražským přistěhovalcem – navíc plžem, jehož šíření bylo zjištěno výhradně díky účastníkům City Nature Challenge – je také lačník stepní (Zebrina detrita). Tento druh stepních lokalit s ploškami obnaženého substrátu byl v Praze poprvé zaznamenán při City Nature Challenge 2019. Tradičně se lačník vyskytuje spíše ve východních oblastech Česka. Nejblíže Praze obývá okolí obce Srbsko, kde je jeho výskyt považován na člověkem ovlivněný (pravděpodobně byl vysazen). Také do okolí hradiště Nové Butovice lačníkovi s největší pravděpodobností pomohl člověk. Na lokalitě však prospívá (letos bylo nalezeno množství mladých jedinců) a beze škody se šíří také do vhodných okolních skalnatých stanovišť. Výskyt relativně velkého plže, jehož ulita má na poměry české fauny exotický tvar i zbarvení, dělá z hradiště Nové Butovice ještě zajímavější přírodovědně-turistickou destinaci. 

lačník stepní (Zebrina detrita) © Dagmar Říhová

suchomilka rýhovaná (Helicopsis striata) © Dagmar Říhová

Nejzajímavějším letošním pozorováním je však beze sporu nález drobného (9 mm) plže jménem suchomilka rýhovaná (Helicopsis striata). Jedná se o významný relikt krajiny sprašových stepí v dobách ledových a kriticky ohrožený druh: na valné většině svých původních stepních lokalit postupně vyhynul – jeho vymizení souvisí zejména se změnou obhospodařování zemědělských oblastí. Upuštění od extenzivní pastvy vedlo k zarůstání stepních lokalit, jejichž osud byl v mnoha případech definitivně zpečetěn novodobou výsadbou a následným invazním rozšířením akátu. Jedna z tradičních českých lokalit, které by se daly napočítat na prstech jedné ruky, se nacházela také v Prokopském údolí. Bohužel zde byly po několik desítek let nacházeny pouze prázdné ulity a podle jejich hojného počtu kdysi zjevně početná populace už byla považována vyhynulou. Odborníci se však nevzdávali a živé suchomilky při svých návštěvách hledat nepřestali. V letošním předjaří nakonec ke svému velkému nadšení uspěli v rámci pravidelného monitoringu pražských měkkýšů. Termín City Nature Challenge 2021 pak přinesl počasí očividně z nejvhodnějších (deštivo a chladno) pro pozorování živých suchomilek. Kromě drobných dospělců se navíc podařilo najít také jejich mláďata. Obojí je důvodem k zvýšené pozornosti a náležité péči o toto zajímavé místo. Z předchozích výzkumů fosilního záznamu totiž víme, že suchomilky rýhované mají na této lokalitě skutečně reliktní výskyt: žily v Prokopském údolí už v době ledové. Je skvělé, že také díky City Nature Challenge víme, že tyto výjimečné šnečí pamětníky můžeme při svých procházkách pražskou přírodou stále potkávat.


Autorky textu: Dagmar Říhová a Jana Škodová