Modré hmyzí poklady

Už při prvních jarních procházkách pražskou přírodou můžete potkat zajímavý hmyz, který je nepřehlédnutelný svým namodralým zbarvením.

Drvodělky (rod Xylocopa) jsou nepřehlédnutelné svou velikostí, pomalým a hlasitým letem a nezvyklým zbarvením. Patří mezi blanokřídlý hmyz (Hymenoptera) do čeledi včelovití (Apidae). Tyto samotářské včely vypadají jako velcí černí čmeláci, jsou ale výrazně méně chlupaté a krásně se lesknou do různých odstínů modré a fialové barvy. Jsou to teplomilná zvířata otevřené krajiny, stepí a světlých lesů nebo zahrad a parků. Své jméno dostaly podle hnízdění v dutinách vykousaných do trouchnivějícího dřeva (můžete je vidět vylétávat z dutin starých stromů). Aktivní jsou zejména za slunečného počasí, kdy vyhledávají kvetoucí stromy a keře (občas i byliny), na kterých sají nektar a sbírají pyl. V české přírodě můžeme nejčastěji potkat dva druhy: drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a drvodělka potulná (Xylocopa valga). K jejich rozeznání potřebuje odborník velmi detailní pohled na tykadla samců nebo zadní nožky samiček. Pro databázi iNaturalist jsou ovšem zajímavé i fotografie bez těchto podrobností, protože výskyty drvodělek na území Čech se dají označit jako tzv. severní výsadky mimo hlavní evropské rozšíření, které se rozkládá od středozemních oblastí až po společnou nejsevernější hranici v teplých oblastech jižní Moravy. Každé setkání s drvodělkou si tedy určitě vychutnejte jako vzácnou návštěvu, které se navíc nemusíte bát.

iNaturalist: lucie 195, Praha-Suchdol, 24.7.2020

iNaturalist: peter_gabler, Německo, 1.4.2021

Majky (rod Meloe) jsou velcí pozemní brouci (Coleoptera) žijící především v teplejších oblastech, například na jižní Moravě či ve středních a severozápadních Čechách. Jde o nezaměnitelné tmavé brouky se zkrácenými krovkami, samečci mají výrazně zakřivená tykadla a samičky velké zadečky plné vajíček. Všechny druhy majek jsou v České republice chráněny zákonem a jsou ohroženy zejména intenzivním využíváním krajiny. Larvy majek se totiž živí larvami samotářských včel. Když v důsledku intenzivního zemědělství ubývá samotářských včel, mizí z krajiny také majky. Mezi relativně hojnější druhy patří majka obecná (Meloe proscarabeus), majka fialová (Meloe violaceus) a majka svraštělá (Meloe rugosus). Pozorovat velkou namodralou nebo fialovou majku, která si pomalu vykračuje na slunci, je skutečně nevšedním zážitkem. Ovšem pozor – pokud se tento brouk cítí ohrožen, může začít vypouštět žluto-oranžovou tělní tekutinu, která obsahuje jedovatou látku kantaridin. Jde o účinnou obranu proti predátorům, které od pozření majky odradí velmi nepříjemná chuť. V čistém stavu a vyšší dávce sice může být jed kantaridin nebezpečný také pro člověka, ale dokud majku nebudete jíst, pak je to pro dospělého člověka naprosto neškodný brouk. Pokud si nejste jistí, neberte majky do rukou (a pokud jste majku například přenesli z cesty do trávy, pak si ruce očistěte). Na procházce klidně ukažte majku i svým dětem a potěšte se nad tím vzácným setkáním.

Autor: Jana Škodová